Město Dobruška Město Opočno

Opočno, Jaroměř, Paříž

Opočno - srdce Rodného kraje Františka Kupky

Rodný dům F. Kupky v Opočně

Rodná města mají své kouzlo. Někteří rodáci své rodné město nikdy neviděli, a přesto k němu mají intimní vztah. Když pro nic jiného, tak proto, že jméno rodiště tisíckrát vyplní do všech dotazníků. U slavných rodáků se pak jméno jejich města navždy zapíše do všech příruček, encyklopedií a naučných slovníků, stane se školní otázkou, kvízovým chytákem a také lákavou položkou v dobrých i špatných bedekrech. A města bez slavných rodáků, jsou jako města se špatnou hospodou na náměstí, s vykácenou alejí starých lip nebo se zbouraným kostelem. Opočno má prostě štěstí. Narodil se v něm František Kupka, malíř, který sice prožil většinu života ve Francii, v městečku Puteaux, ale rodák je odtud, a to je báječná výhoda.

Pamětní deska na domě v Opočně

V opočenské Zámecké ulici dodnes stojí jeho rodný dům. Nese číslo popisné 6 a na jeho průčelí je umístěna pamětní deska.

Z rodného města si František odnesl svou první dětskou vzpomínku na jedno štípnutí labutím zobákem, když ho prý pyšná matka nesla na rukou zámeckým parkem na odiv sousedkám. Mnohem později, už jako začínající malíř, se sem vracel přitahován klášterem kapucínů, ukrývajícím ve svých útrobách neobyčejné sochy a obrazy.

Opočno si svého rodáka připomíná od roku 2005 Kulturním festivalem Františka Kupky. V rámci 2. ročníku proběhla také výstava Pocta Františku Kupkovi, kde byla vystavena část Kupkova virtuózního cyklu kreseb Člověk a Země (1904-1906). Tato událost přesáhla rámec města, východních Čech i naší republiky. Od roku 2007 je součástí festivalu udílení ocenění Osobnost Rodného kraje Františka Kupky. Jedním z oceněných se stal in memoriam Josef Archleb, pokrokový starosta Dobrušky z přelomu 19. a 20. století.

O tom, že spojení Opočna a Františka Kupky má svoji váhu, svědčí i nedávná návštěva Thomase M. Messera, emeritního ředitele Guggenheimova muzea v New Yorku, nebo historičky umění Ludmily Vachtové, autorky dodnes nejrozsáhlejší Kupkovy monografie.

Na počest svého slavného rodáka iniciovalo Opočno spolu s okolními obcemi vznik Rodného kraje Františka Kupky. Jde o otevřenou možnost, jak oprávněně začlenit tento osobitý český region do evropského kontextu.


90 dní malíře Františka Kupky v Jaroměři

František Kupka přišel do Jaroměře v roce 1888. Na základě osobní přímluvy Josefa Archleba nastoupil k řediteli Státní řemeslnické školy v Jaroměři prof. Aloisi Studničkovi, který jej společně s prof. Josefem Šímou za krátkou dobu tří měsíců připravil k přijímacím zkouškám na pražskou Akademii výtvarných umění. Zkoušky úspěšně složil a na podzim roku 1888 byl přijat do ateliéru historické a náboženské malby prof. Františka Sequense.

Učitel Alois Studnička

Pro Františka Kupku pobyt v Jaroměři znamenal začátek jeho umělecké dráhy. Naučil se konstruovat ornament plynulou linií, na níž si Studnička zakládal, učil se vytvářet abstraktní formy na geometrickém základě a skládat je v harmonické celky, odpovídající vnitřnímu obsahu a autorskému prožitku, a osvojil si, jak užívat barvy v ornamentice. Studničkovýma očima postupně objevoval Josefa Mánesa jako syntetika, pronikajícího skutečnost, básníka obrazových harmonií a rytmů, vyjadřujících vztahy člověka, přírody, kosmu, podstatu lidského bytí, cítění i myšlení.

V jednom z dopisů J. S. Macharovi Kupka vzpomíná na svého prvního učitele s úctou a vděčností, jak jej "přísně a otecky po tři měsíce učil kreslit". V dalším dopise uvádí, že tyto tři měsíce strávené v péči prof. Studničky patřily k nejšťastnějším v jeho životě.

O Kupkově pobytu v Jaroměři a jeho vztahu k Braunově soše Plačící žena /náhrobek paní Miseulisové/ vypráví J. S. Machar ve stylizované malířově autobiografii, otištěné v Rudých květech v červenci-září roku 1905. O Kupkovi se také zmiňuje jaroměřský MUDr. Vojtěch Paul v publikaci vydané roku 1925 "M. B. Braunův Mariánský sloup a Plačící žena v Jaroměři". V době svého krátkého pobytu v Jaroměři, zde totiž Kupka prožil první lásku, byť jenom platonickou, opřádanou sny a provázenou máchovskou hřbitovní romantikou. Epizodu zmiňuje ve svém rukopise "Díry do světa" také sochař Vladimír Preclík, který o téměř půl století později vyrůstal v nedalekém Josefově:

"V Jaroměři se Kupka poprvé zamiloval. Křehká dívka bydlela poblíž hřbitova, takže František byl na hřbitově dnes a denně. To už proti kovaným vratům stála Braunova socha-náhrobek jeho tchyni, paní Miseliusové, z roku 1711. Že je to socha nádherná, poznal Kupka okamžitě. Přinesl si dřevěnou sochařskou špachtličku a jal se z povrchu pískovce opatrně odlupovat ztvrdlý lišejník i zelený mech a přitom pozoroval domek u silnice. Viděl dívku svých snů, jak vychází, ale dlouho se nemohl osmělit, aby jí zastoupil cestu. Tázavý pohled modrých očí jeho nezkušenost neunesla. Otočil se na podpatku a z místa utekl. Jaroměř v jeho životě sehrála významnou roli. Na přijímací zkoušku do Prahy se skvěle připravil, kreslil nejen ve škole a povinně, ale i na privátě. Bydlel u paní Haasové na Jakubském předměstí. Mimo jiné u ní v roce 1888 nakreslil i malý portrétek vnučky paní bytné. To mu bylo kolem šestnácti… Ten malý kouzelný portrétek jsem po mnoha letech, když jsem sám studoval na hořické škole, objevil u pana Václava Šubrta a koupil jsem ho. Pan Šubrt byl v té době městským lepičem plakátů, leč člověk vzdělaný a svérázný. Taková figurka jaroměřská. Rád na něho vzpomínám, protože mi právě o Kupkovi vyprávěl věci, které bych se odjinud nedozvěděl."


Po stopách slavného rodáka v Puteaux

Mrakodrap KUPKA v pařížské čtvrti La Défance

V pařížské čtvrti La Défense od roku 1992 hledí do nebe hypermoderní administrativní budova, prosklený mrakodrap, nesoucí jméno KUPKA. Tak se Francouzi hlásí k umělci, který kdysi v těchto místech víc než půl století žil a tvořil.

V Čechách se o Františku Kupkovi po dlouhá desetiletí nesmělo mluvit. V padesátých letech minulého století byly jeho obrazy důkladně ukryty ve sklepení na Zbraslavi a autor byl označen za "emigranta a malíře lidu nesrozumitelného umění". Prolomit tabu se krátce před jeho smrtí - v září roku 1957 - pokusila Meda Mládková, dnes známá sběratelka a mecenáška umění. Z Prahy se jí však dostalo jen ledově stručného vzkazu: "Ať paní M. nemluví o panu K."

Dům Františka Kupky v Puteaux

Půl století tabu a lhostejného mlčení vykonalo své. Kupkovy obrazy až na výjimky Češi neznali a do zapomnění upadlo i místo jeho posledního odpočinku na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise.

V jubilejním roce padesáti let od malířova úmrtí se studentce Masarykovy univerzity v Brně Barboře Jaklové ve spolupráci s místostarostkou Puteaux Nadine Jeane podařilo po delším pátrání objevit v dosud neznámé části kolumbária schránku s urnou označenou František Kupka - Rytíř čestné legie. V listopadu roku 2007 na tomto místě uctili památku Františka Kupky zástupci Královéhradeckého kraje a Kupkova rodného města Opočna.

Schránka s urnou Františka Kupky

Během návštěvy v Paříži delegace přijala také pozvání paní Jöelle Ceccaldi-Raynaud, starostky města Puteaux, k účasti na vernisáži výstavy děl moderního umění "Portréty a krajiny", jejíž součástí byly rovněž tři Kupkovy figurativní obrazy z majetku města Puteaux. Na jednom z nich je zachycena zahrada domu číslo 7 v ulici Lemaître, kde malíř od roku 1905 našel svůj nový domov i ateliér. Po rušném bohémském životě v uličkách Montmartru, kariéře virtuózního kreslíře a figurativního malíře se Kupka stáhl do ústraní venkovského Puteaux na předměstí Paříže, aby tu experimentoval a soustředil se na postupný přechod k abstrakci. Spolu se svými sousedy Metzingerem, Picabiou a Villonem zakládá tvz. malířskou školu Puteaux. Výstava na radnici v Puteaux připomněla vedle Františka Kupky, jeho přátel a vrstevníků i nepřehlédnutelnou osobnost Camilla Renaulta.



Text a fotografie ze sborníku František Kupka - z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, kterou vydal Královéhradecký kraj v roce 2008 při příležitosti mezinárodního sympozia František Kupka - Čech, Francouz, Evropan.